MÉDIA

Erik Tabery

Erik Tabery je novinář, publicista a především šéfredaktor týdeníku Respekt.

Jeho stěžejním zájmem je česká politická scéna a za svou práci v této oblasti získal v roce 2002 cenu Novinářská křepelka. To ale není jediná cena na jeho novinářském kontě. Z roku 2008 se může Erik pochlubit i Cenou Ferdinanda Peroutky (prestižní odměna za novinářskou publicitu na české scéně, která vznikla z iniciativy Lidových novin).

Publicistická činnost Erika kromě článků zahrnuje i tři knihy. Erik je autorem Vládneme, nerušit – Opoziční smlouva a její dědictví, Hledá se prezident – Zákulisí voleb hlavy státu a nově v letošním roce vydal Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše. O ní je ostatně řeč v následujícím rozhovoru na Proti Proudu. Dotkli jsme se ale i dalších témat, kdy z velké části jsme se snažili přijít na to, proč se kolem uprchlíků rozpoutala taková bouře nevole v ČR.

 

V tomto rozhovoru zjistíte například:

  • jak se Erik dostal k žurnalistice
  • proč si vybral zrovna týdeník Respekt
  • v čem spatřuje odlišnost Respektu od dalších médií
  • co si myslí o vlivu sociálních sítí na dnešní média
  • proč jsou Češi tak odlišní od sousedních Němců v uprchlické otázce
  • co vše se dočtete v nově vydané knize Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše
  • jak se liší anglosaská média od těch českých

“Populismus je nejlukrativnější byznys, který v ČR můžete najít.”

Shrnutí rozhovoru s Erikem Taberym

Novinařina: Už od 5. třídy jsem měl jasno

Ačkoliv je Erik synem herce a režisérky, takže se na divadelních prknech (nebo spíš v jejich zákulisí) pohyboval od mala, sám se hercem nestal. “Na pódiu jsem se styděl a navíc jsem viděl, jak náročné a někdy kruté povolání to je.”

O tom, že se chce stát novinářem, měl jasno poměrně brzo. Už někdy v 5. třídě se mu tato myšlenka usídlila v hlavě a nepustil se jí. Určitě na to měly vliv i pochvaly za pěkné slohovky ve škole. Psaní Erika bavilo a protože už od konce 9. třídy pravidelně četl týdeník Respekt, měl jasno, které médium je jeho TOP jednička.

Sám považuje časopis za vnitřně hodně svobodný bez ideologických bariér. Tento tón měl už v dobách, kdy ho četl. Byly v něm zastoupeny názory všech stran a Respekt se nebál zastat slabších v rámci xenofobních témat, nebo při ochraně životního prostředí… Tento styl si zachoval dodnes.

Zajímalo nás, kdo je typickým čtenářem Respektu. Věkové zastoupení je rovnoměrné, převažují muži nad ženami, ale rozdíl se pomalu smazává. Společným pojítkem však zůstává to, že čtenáři jsou aktivní lidí, kteří cítí zodpovědnost za společnost.

Erik má zkušenou redakci, která se mu nemění pod rukama každý rok, jak je to na dnešní publicistické scéně zvykem. Sám se pak snaží být jednak jako novinář vidět, neboť se domnívá, že čtenář má právo na možnost komunikace s novinářem. Vytváří se pak lepší vztah mezi médii a čtenáři. Jako svoji hlavní roli v Respektu zmiňuje starost o obsahovou různorodost a dramaturgii témat. “Čtenář musí mít pocit, že číslo není náhodně seskládáno, ale obsah je svým způsobem promyšlený.”

Sociální sítě proměňují dnešní média

S Erikem jsme se shodli, že sociální sítě dramatický mění naši komunikaci, vnímání dnešního světa a přijímání informací. Bohužel média v ČR hodně zagresivněly jazyk, přehlíží některá témata a díky sociálním sítím se snáze šíří i nenávist. Na druhou stranu se sítě dají využít ke spoustě kladných věcí – pomoci druhým, šíření pozitivní informace, nebo podpořit prodej dobré knihy.

Problém společnosti spočívá především v tom, že lajkují převážně senzace, takže pak to může média svádět k šíření zpráv honem za každou cenu. I vlastníci médii kvůli financím můžou tlačit na média, aby vydávaly zprávy jako jedni z prvních. “Lidé tyto senzace chtějí, tak jim to média dávají a mají z toho příjmy. Obě strany dostaly, co chtěly. Bohužel s tímto trendem se až tolik nic dělat nedá,” konstatuje Erik.

Nicméně on sám je zastáncem kvality. Nemusí se článek vydat mezi prvními, ale měla by se posbírat fakta a napsat čtivá reportáž. Důležité je taky nevnímat šum okolí a udávaný tlak na sociálních sítích. Snahou je koncentrovat se na kvalitu, jako je tomu například u anglosaských médií. Tam se staví kvalita nad kvantitu.

Kniha Opuštěná společnost se dotýká i uprchlické krize

Jedná se už o Erikovu třetí knihu, která vyšla letos v tiskové i elektronické podobě za příznivou cenu, aby si ji mohli koupit taky studenti s důchodci. Kniha popisuje, jak funguje v ČR politika ze strany aktéru, ale i ze strany veřejnosti. Zachycuje vše zhruba od půlky 19. století do současnosti, tedy včetně populismu a uprchlické otázky.

Erik doslova říká, že Češi bohužel selhávají ve znalostech toho, co se děje venku a jak si dávat tyto věci do souvislosti. Často pak podléhají iluzím, což mnohdy vhodně podpoří i politická scéna. Pro politiky byla uprchlická otázka vhodným zakrytím skutečných potřeb lidí v našem státě. “Fakta jsou důležitá, ale někdy na ně společnost neslyší a jednoduše dá na populismus. U nás v ČR jen strašíme, nedáváme žádné rady a návody k řešení problémů.”

V souvislosti s uprchlickou krizí jsme se Erika zeptali, jak je tedy možné, že v sousedním Německu, kde problém s uprchlíky skutečně je, není taková fobie jako u nás. “Němci problém řeší, nezavírají se před ním. Německá média jsou mnohem věcnější a tlumí vášně ve společnosti. Není tam žádná čistě xenofobní linie.”

V tom všem se lišíme. “Zamkneme se do sebe,” jak tento stav označuje Erik v rozhovoru. Nicméně naději na zlepšení a změnu nejen v uprchlické otázce v české společnosti vidí. I v České republice máme silnou občanskou společnost. Stále je tu spousta lidí, kteří se snaží pomáhat, nenechají se zavřít tím tlakem, co se kolem nás děje.

Věci zmíněné v epizodě:

Erik Tabery na Facebooku, Twitteru, Instagramu
týdeník Respekt
kniha Opuštěná společnost

Pokud vás zaujal tento rozhovor, budou se vám líbit i tyto

ŽURNALISTIKA

KARIÉRA

KRITICKÉ MYŠLENÍ